Dopady výroby biopaliv

Bionafta je vhodné alternativní palivo pro pohon vznětových motorů a její použití se dlouhodobě uplatňuje na trhu ČR a ostatních zemích EU. Její použití snižuje riziko dodávek importovaných fosilních surovin pro výrobu motorových paliv a umožňuje využití domácích zemědělských surovin. Zvyšuje využití orné půdy v ČR, jejíž část zůstává nevyužita a zvyšuje zaměstnanost ve venkovském sektoru. Bionafta vyráběná z biomasy  pěstované  v ČR, popř. EU, má pozitivní vliv na ráz venkovské krajiny.

Ve spojitosti s biopalivy je často populární téma kácení tropických deštných pralesů, za účelem pěstování surovin pro výrobu biopaliv. Tropické deštné pralesy i ostatní pralesy představují cenné ekosystémy, jejichž kácení není v žádném případě přijatelnou cestou k rozšiřování ploch zemědělsky využívané půdy. Na území ČR ale kvůli pěstování energetických plodin nedochází, ani ke kácení lesů, nebo vysušování mokřadů, ani k rozorávání travních porostů. Máme dostatek zemědělské půdy, jak pro potravinovou a krmivářskou, tak pro energetickou produkci. Pokud ke jmenovaným jevům dochází na druhé straně zeměkoule, Evropská komise a parlament již schválili Nařízení pro legislativní certifikace biopaliv, tak aby evropské trhy byly ochráněny před dovozem biosložek ze zemí, kde by k nežádoucím změnám cenných ekosystémů mohlo docházet. Na základě stanovených kriterií udržitelnosti budou cerifikovány všechny výrobní jednotky produkující biopaliva. Další výroba biopaliv bude následně schválena pouze u těch jednotek, které budou splňovat závazná kriteria udržitelnosti. 

Našimi základními surovinami pro výrobu biopaliv jsou řepka olejka, cukrová řepa a obilniny. Pllodiny pěstované na českém území stovky až tisíce let. Mají své místo v osevních plánech a jejich pěstování má propracované agrotechnické postupy.  Řepka, obilniny ani cukrovka nevytlačují z polí potravinové plodiny, protože o ně není na trzích zájem a ceny krmných a potravinových obilovin jsou těsně na hranici výrobních nákladů. Energetické plodiny pouze nahrazují plodiny, které by zemědělci přestali pěstovat.

Jak je to se škodlivostí řepky a jejími obrovskými plochami? Pravda je taková, že ozimá řepka je plodina, která v osevním postupu působí velmi příznivě. Patří k zúrodňujícím plodinám, zanechává v půdě velké množství organických zbytků a je vhodnou předplodinou pro rostliny náročné na výživu. Například pro obilniny. Mýty o její škodlivosti jsou absolutní nesmysl, lépe řečeno výmysl. Pokud se týká objemu plochy, na které se řepka pěstuje, její horní hranice je dána striktně agrotechnickými požadavky, které říkají, že na tom samém poli může přijít po sobě až za čtyři, nejlépe pět let.

Když se tato zásada nedodrží, klesá výnos a zhoršuje se ekonomika a zdravotní stav. V minulém roce se řepka pěstovala v ČR na čtrnácti procentech obdělávané orné půdy. Je to opravdu tak mnoho? Obilí se pro zajímavost pěstuje na šedesáti procentech orné půdy. Ale kdo by si všiml kvetoucího obilí, má malé šedé kvítky, které se v syté zeleni ztrácí, zatímco řepka je výrazně žlutá a té si všimne každý. I „odborníci“, kteří tak zasvěceně proti ní píší. Problém českého zemědělství, které dopady na životní prostředí a na krajinu nesporně má, není v řepce, ale je v něčem jiném. Je v tom, že se dramatickým způsobem mění plochy plodin v osevním postupu. Ubývají zde hlavně pícniny, které zúrodňují půdu a zadržují vodu ve prospěch plodin s velkoplošnými pěstebními technologiemi, především obilí. Pěstování řepky na území ČR tak příznivě ovlivňuje kvalitu zemědělské půdy a ráz venkovské krajiny.
 

frame-scrollup